30.1.17

Dvacet osm měsíců

Za poslední měsíc udělal ohromný pokrok v řeči. Je až neuvěřitelné kolik nových slov se naučil, skoro každé slovo je schopen po svém zopakovat. Slovní zásobu má poněkud jinou než holky v jeho věku a vůbec je to kluk každým coulem, i když venku chodí maskovaný v holčičí kombinéze.

Poslední dobou si skoro nehraje sám (tak 5 minut v kuse maximálně), když je doma bez holek, a vyžaduje hodně pozornosti. Když jsou doma holky, tak si hraje s nimi nebo jim škodí nebo si hraje vedle nich.

Hodně se teď sblížil se svým tatínkem, protože ho má celý den k dispozici. Čtou si spolu knihy a mají své hry, až jim to závidím. Největším hitem je momentálně knížka O pejskovi a kočicce - Jak si dělali dort, oba s mužem to umí téměř zpaměti. Je to první knížka, u které Jáík vydrží poslouchat čtení nějakého textu. Dřív jej čtení nikdy zajímalo, jen jsme si prohlíželi obrázky a vyprávěli o nich. Mohu knihy z této edice vřele doporučit, naše děti je milovaly všechny (a je to na knihách bohužel poznat).

Už měsíc dva vidí ve všech namalovaných skupinách lidí či zvířat naši rodinu.

Fascinuje mě kolika věcem už rozumí a někdy to vede k legračním výrokům. Nedávno chtěl ochutnávat cibuli a já na něj: "Pozor, pálí." On do ní kousnul a říká: "Pálí ne, teplý." :-)) To mě hodně pobavilo. Muž se naopak bavil, když Jáík jako každý den po použití zubního kartáčku jím počmáral podlahu v koupelně. Už mě to docela štvalo a tak mu říkám: "Ty mě zlobíš schválně, že jo". A on chvíli mlčel a pak tak na mě koukl a pobaveně říká: "Jo!".

No comments:

Post a Comment

Děkuji za Vaše slova.