26.4.17

Velikonoce na chalupě - duhově


Při tradiční procházce po sousedech, jsem si na rozdíl od té vánoční řekla o porcelánové hrnečky místo jednorázových plastových kelímků. 





Pekáč buchet upečených v troubě v kachlových kamnech. Po vánočním úspěchu s lososem, další nečekaný úspěch s Honzovými buchtami s domácím povidlím.

Karlovické kliky






První dvě kliky jsou z chalupy z roku 1955, ta třetí z krásně opraveného domu kousek od muzea a poslední z muzea. Víte, že se tyhle staré mosazné kliky dají opravit. Já to netušila, ale při podrobnějším studiu jsem si pár opravených všimla.

23.4.17

Velikonoce na chalupě - zelená

Zelená jako medvědí česnek. Ten na chalupě neroste, ale cestou tam jsme se stavovali u mojí babičky a tam ho rostlo strašně hrozně moc. Část jsme natrhali ještě před návštěvou a zatímco děti na zahradě kopaly záhonek, já česnek zpracovávala. Další várku jsem natrhala s tím, že ji zpracuji na chalupě.
 Nevím, jak to dělají jiní, ale já česnek umývám a jeho sušení lístek po lístku mi přijde jako obrovská ztráta času. Napotřetí se mi podařilo se mi vymyslet postup, při kterém česnek uschne více méně sám. Abych ho náhodou do příštího roku nezapomněla, nafotila jsem si ho a sem si ho krok po kroku zapíšu.(Poslední dobou mám pocit, že blog mi slouží hlavně jako deník či zápisník, často se mateřsky dojímám nad fotkami dětí nebo dohledávám, co jsem jak dělala).


 Děti byly ze zahrady nadšené, Jáík pojmenoval motyku "kopáč" a na návštěvu "Veselé" babičky nemohl zapomenout.
 Medvědí česnek jsem napotřetí trhala se stonky. Na chalupě jsem všechen česnek pečlivě omyla, rozdělila do menších kytiček, aby byl mezi listy prostor, dala do váz a nechala přes noc oschnout.
Druhého dne vzal muž děti na nákup a já se v nastalém klidu pustila do zpracovávání. Vytáhla jsem kytičky z váz a mokré stonky odstřihla.
 Listy jsem rozprostřela na čistou a suchou utěrku a nechala je ještě trochu osychat.
 Mezitím jsem si připravila další suroviny, které jsem na zpracování potřebovala - olivový olej, slunečnicová semínka a sůl.  U babičky jsem mixovala olej s česnekem a solí, na chalupě jsem vyráběla pesto. Mám jen tyčový mixér, který se po delší době přehřívá. Nejlépe se mi mixovalo, když jsem do velkého množství oleje postupně přidávala natrhaný medvědí česnek. Recept na pesto mám od Markéty Baletkové (100 g česneku, 100 ml oleje, 100 g slunečnicových semínek, já ještě kvůli konzervaci přidala sůl), jeho chuť ale víc vynikne bez semínek (120 g česneku, 100 ml oleje, 15 g soli). Obojí je třeba uchovávat v ledničce.
Zatímco v nížině bylo jaro v plném proudu, na chalupě teprve začínalo. Těšila jsem se na kopřivák z čerstvě natrhaných kopřiv, ale měla jsem smůlu. Kopřivy u chalupy sotva vykukovaly ze země a nějaký tvor už je stačil prodírkovat, takže jsem si nechala zajít chuť. Aspoň že prvosenky už ukázaly své jemně žluté kvítky.

20.4.17

Začíná se mi líbit




Prošívání deky pomalu postupuje. Za ty čtyři večery, co jsme byly na chalupě, jsem prošila asi 13 čtverců. Nejvíc se mi líbí ty hustě prošité, a ty holt trvají delší dobu.

Zase jsem si zapomněla speciální tužku na psaní na látku, takže mám všechny čáry křivé.  Jak si věci nesbalím hned po návratu z chalupy, když mám ještě všechno v hlavě, tak je nesbalím vůbec, i když si napíšu ten nejpodrobnější seznam.

Tentokrát už mám ale tužku nachystanou v krabici společně s olejem na smažení palačinek, eko jarem (jsem na sebe děsně pyšná, protože jsem dovezla do Prahy prázdnou láhev od jaru a koupila do ní nový litr eko jaru, pěkně zerowaste). K tomu postupně přidám všechna vypraná prostěradla, povlečení a utěrky. Na chalupu se dostanem nejdřív někdy v červenu na tradiční senoseč, ale balím už teď.

19.4.17

Velikonoce na chalupě - modrá



Modrobílé proužky jsme si nezávisle na sobě oblekli celá rodina. 

Jáík řídící.

 Vajíčka barvená v červeném zelí.  Stačilo zelí nakrájet, zalít studenou vodou, přidat syrová vajíčka, přivést k varu, 8 minut povařit, odstavit a čekat, čekat, čekat než barva chytne.

Barva po první hodině byla úplně světlounká.


Ale stačilo vydržet ještě pár hodin a vajíčka se krásně vybarvila.


Jedno mi chytlo do zelena.



 Jů už dlouho toužila po modrotiskové sukýnce.

Kubík po ní zatoužil, hned jak si ji holky oblékly.

8.4.17

Dvě knihy, které mne dohnaly k slzám

Chodím s dětmi do knihovny. Je to zábava na kus odpoledne, hezká procházka či projížďka, v deštivém počasí příjemná alternativa ke hřišti. Moc ráda bych si půjčila nějaký román pro dospělé, ale vzhledem k poněkud nepraktickému uspořádání naší knihovny, se do oddělení pro dospělé nedostanu (ještěže mám čtečku). A tak ve volném čase, kdy si děti hrají nebo listují samy knihami, vybírám dětem takové kousky, jaké se líbí mně.

Útlá knížka Mám tě ráda mne zaujala na první pohled. Hlavně ta plachetnice, pro ty já mám na obrázcích slabost. Po otevření jsem věděla, že si ji musíme půjčit. Podrobnou recenci najdete třeba tady



 Neumím slovy vyjádřit dobře to, co cítím, ale kniha umí nás matky dojmout, mile a příjemně. Jediné, co mi tam chybělo, bylo, že malý Adam nemá žádného sourozence, ale to už autorky napravily a vydaly knihu, kde se Adámkovi narodí malá sestřička.




Druhá knížka vypadá na první pohled nevinně, nijak jsem ji v knihovně podrobně neprohlížela a půjčila ji pro Jáíka a jeho medvídka Péťu. Po prvním přečtění (naštěstí jen Jáíkovi) jsem byla v šoku, po druhém přečtení jsem bulela jak želva. I tak mohu knihu doporučit, ale spíš jen malým dětem, které ještě nic nepochopí, nebo naopak už větším dětem a dospělým, na našich holčičkách nemám odvahu knihu otestovat.  
 Více o Antonovi a Jonatánovi od Josteina Gaardera se dozvíte třeba tady nebo tady. Jestli ale chcete na sebe nechat kraťoučký příběh chlapce Jonatána a medvídka Antona zapůsobit v plné jeho síle, recenze nečtěte, radši vyrazte do knihovny nebo knihkupectví vybaveny (nejlépe látkovými) kapesníčky.


4.4.17

Jak balím balíčky


Že se poslední dobou hodně snažím redukovat odpad, který naše pětičlenná rodina produkuje, jste si už asi všimli. Baví mě o tom přemýšlet, ale nehodlám se kvůli tomu nějak zásadně omezovat a dělat něco, co je mi nepříjemné. V něčem se mi to daří, v něčem ne.

Před Vánoci jsem hodně řešila, jak balit balíčky bez izolepy. Používala jsem provázky na převázání, ale nepřipadaly mi úplně spolehlivé a přece jen se by trochu prodražily, kdabych musela kupovat nové. Až Beina kniha mi pomohla vyřešit můj balící problém - Bea navrhuje použít obyčejnou balící páskou z dob našeho mládí. Když jsem ji šla kupovat do papírnictví, tak jsme na sebe s prodavačkou vyplázly jazyky - jakože myslím tu, co se olizuje.

Tahle páska je papírová, takže papír použitý na zabalení balíčku lze hodit bez výčitek svědomí do modrého kontejneru. Její další výhovou je, že není nijak balená, není v ní ani papírová rolička, je jen přelepená samolepkou s čárovým kódem. Překvapivě dobře drží.

Nosítko na panenky v tomto balíčku je zabalené do recyklovaného plastového sáčku, protože i přes moje snahy se ke mě stále nějaké dostávají. Balící papír je znovu použitý náš vánoční. Vím, že takto zabalený balíček není žádná krása, ale příroda je pro mne v tomto případě přednější než na pohled nádherně zabalený balíček.

1.4.17

Divokou Šárkou s divokými dětmi

Vyrazit v sobotu  do kouzelného Šáreckého údolí měla asi tak desetina Prahy, ale i tak jsme si to užili. Ze začátku to vypadalo, že nedojdeme ani na šalinu a raději pojedeme ten kousek autem, ale nakonec to muž a jeho zlomená noha statečně zvládly.
 Jů umí být skvělá starší ségra, když chce. Tady s Jáíkem pozorují žáby, které putovaly kolem naší piknikující rodinky do potoka. Naše městské děti se bály, že se žáby utopí.



Nikdo se neutopil a nikdo taky nespadl do vody.

Jáík odmítá přejít ze zimních botiček na jarní a tak celý výlet odchodil bosky, v ponožkách nebo se nosil u mě na zádech.





V holkách se projevily sběračské geny po prapředcích a natrhaly nám půl košíku medvědího česneku. 

Krásnou neděli! Snad nám to nádherné počasí vydrží.