Jáíkovy druhé narozeniny

Zase jedna fotka pro babičky - z malé rodinné oslavy Jáíkových narozenin.


Moje nejmilejší fotka z porodnice. Nikdy mne nepřestane fascinovat, že Jáík se baculatý už narodil.

První pražská pyramidka a jedna polička k tomu

Je září a tak jsem se vrhla na šití nosítek. Vánoce se kvapem blíží, brzy začnou maminky nakupovat dárky svým nejmilejším a já bych chtěla mít našitou pořádnou zásobu, abych v listopadu a v prosinci mohla šít už jen pro rodinu. Muž tvrdí, že počet  mnou ušitých nosítek převyšuje celorepublikovou porodnost, ale kecá, nosítek ušiju za rok míň než se v okresní porodnici narodí miminek za měsíc.


První pyramidka nosítek z krásné látky s lištičkami. Podzimně laděná.


Tady je ta avizovaná polička plná nosítek. Jsou z osvědčených látek, těch sloníkových ještě přibyde. Nastříháno mám i na recy riflová, pruhovaná s aplikacemi a zálusk mám i na nějakou něžnou látku pro jemné dívenky.

 Prvně jsem využila Jáíka coby modela pro nosítka. Musím přiznat, že se osvědčil a plnil roli nadšeného nosníka zodpovědně a s láskou.

V okamžiku, kdy si myslel, že ho nefotím, dokonce projevil svou lásku k medvídkovi naplno a dal mu pusu. Mlask.


Zapózoval i zezadu, aby ukázal, jak je dobré popruhy křížit, aby nepadaly z ramen.


Když už bylo po focení, tak místo, aby nosítko sundal, začal motat klubíčko.


A dokonce jezdit na motorce a co víc, jel s nosítkem v kočárku do školky pro Jó a dělal mu tak živou reklamu. Kdybych si už konečně nechala natisknout ty vizitky, tak jsem hned dvě udala :-)

Další nákupy do záclon


Ovoce a zelenina v záclonách. Návod na ušití pytlíku najdete třeba u Kuchařky ze Svatojánu.

Jabka v záclonách a červená čočka v bavlně. Sypké potraviny na váhu se dají koupit třeba v CoutryLife kousek od Kulaťáku, všechny jsou v biokvalitě. Přesně na druhou stranu od Kulaťáku je malý obchůdek, který si pamatuji ještě z dob vysoké, kde mají nebio luštětiny, kuskus, bulgur a rýži v obrovských látkových pytlích (jako v Amélii z Montmartru, pamatujete si tu scénu?).


Nakonec jedna fotky pro babičky aneb pečeme tvarohový koláč.

Můj první zero waste nákup


O víkendu jsem si od manželovy babičky vyprosila staré nepoužívané záclony a včera z nich ušila první tři pytlíky na nákupy místo mikrotenových sáčků. Dnes jsem je poprvé vyzkoušela při nákupu v místním pekařství (normálně tam dávají na pečivo papírové pytlíky). Styděla jsem se jen trochu a paní prodavačka se ani moc nedivila. Do pytlíku o rozměrech, které doporučuje Zuzka z Bagme se vešlo deset křupaných rohlíků a jeden menší bochník chleba. Doma jsem ale všechno pečivo přenadala do recyklovaného mikrotenu, protože ve staré zácloně by oschlo. Takže musím pořešit ještě domácí skladování. Zítra se chystám na nákup zeleniny a ovoce.


Stejně jako Jana G. hledám v nové dílně místo na focení, já ho hledám v novém bytě. Fotogenické pařezy jsou stále ještě v Brně a všude po bytě je stále trochu chaos, jak si věci hledají svá místa a chybí drobné úložné prostory,

Babičkám pro radost





Kamarád o víkendu slavil kulatiny a uspořádal pro spřátelé rodiny a jejich děti pokladovku v brněnském polesí. Akce se moc vyvedla, dětí přišlo nepočítaně (opravdu, ani jsem se nepokoušela počítat kolik tam bylo rodin a kolik dětí, prostě moc). Večer se pak konala ještě jedna oslava, už jen pro dospělé. Bylo to poprvé, co máme Jáíka, co jsme nechali děti našim (moc děkujeme za hlídání) a vyrazili do centra.

Postupné prošívání



Prošívání jde pomalu, moc času letos nebylo. Děti usínaly pozdě, pak jsme zpracovávali houby a pak byl teprve čas na ruční prošívání u sledování olympiády. Nejprve jsem prošila všechny čtverce sešité z malých čtverečků, šlo to těžko kvůli spoustě švů a moc mě to nebavilo. "Volné" prošívání ostatních čtverců je větší zábava. Příště si musím vzít tužku na textil, abych měla švy rovnější než při šití od oka.


Největší radost mám z toho, že deka slouží už teď. Zatím se mi nelíbí na sto procent, ale pořád jí dávám šanci. Nejkrásnější je zmuchlaná a skvěle se pod ní spí po vydatném obědě, který uvařil někdo jiný.


Dva týdny na chalupě



Jako každé léto jsme plánovali pobyt matek s dětmi u nás na chalupě. Letos poprvé se tolik nevydařil kvůli nemocem na všech stranách. Dvě matky s dětmi kvůli vlastním nemocem nedorazily, jiné dvě s dětmi dorazily, ale chytily od nás blicí virózu, kterou si dovezla Jó z Brna. Počasí bylo spíše chladné a  deštivé, a i když někdy svítilo sluníčko, tak v nadmořské výšce naší chalupy se vzduch moc neohřál.


Celkově to bylo ale nakonec bylo fajn. Přežili jsme. Přežila jsem i dva dny a dvě noci jen sama se svými dětmi. Z toho jeden den od ráno do večera pršelo. Jen večer na chvíli přestalo a tak jsme hned vyrazili ven zahrát si fotbal v mokré trávě a byl to jeden z nejhezčích okamžiků. Po tomhle dešti rostly houby .. no, jako houby po dešti. Něco, co se musí zažít. Jdete do lesa a co dva metry to, suchohříbek. Takhle to bylo jen asi dva dny. Po suchohříbcích přišly na řadu praváci, kteří rostli ve větších či menších rodinkách podél cest. Všechny absolutně nečervivé. Večery jsme po uspání dítek trávily krájením hub na sušení a zavařováním do octa.



Žádný program jsme dětem nevymýšlely. Hrály si po svém. Chodili samy ve čtyřech do lesa na houby. Snažili jsme se zapojovat děti do domácích prací, co to šlo.





 I když někdy to přinášelo i nepříjemné důsledky. Jako každý rok jsem předem špatně odhadla počasí a vzala dětem spíš letní oblečení a málo dlouhých kalhot. Takže když holky jednoho dne myly nádobí, padly dvoje legíny.


Když poté ten samý den "praly látkovky v neckách", padly druhé dvoje legíny a jeden plyšový medvěd. Následující dost pršelo a prádlo téměř neschlo. Ale jak už jsem psala, přežili jsme.








Na víkendy za námi jezdil muž a jeho tatínek, který k Jáíkovu velkému nadšení stále něco budoval a montoval. Můj drahý silný muž vykopal v kamenité půdě novou díru pod kadibudku. Na dalších patnáct let. Příště už ji snad budou kopat tihle pomocníci.

Krajky pro Jó


Kdysi jsem si upletla podobný kabátek/bolerko s krajkovým vzorem, ale nikdy jsem ho nenosila. Jenže holkám se oběma moc líbil a chtěly stejné kabátky i pro sebe. Normálně by se nechtělo s nimi plést, ale jelikož jsem měla jsem v krabici s klubíčky nějaká vhodná v dostatečném množství, uvítala jsem možnost se jich zbavit.

Takže tady je první z nich. Pleteno podle upraveného návodu na Shrug this. Stačilo přepočítat počet ok a bolerko prodloužit o krajkovou část.


Krajkový vzor se mi moc líbí , přitom na pletení je velmi snadný. Oproti lícovému žerzeji v horní části má trochu vyšší oček na decimet, takže spodní část je taková staženější. Příště bych určitě v poslední řadě lícového žeržeje přidala očka aspoň na jedno až dvě opakování vzoru navíc. Až s emi holky vrátí z Chorvatska, přišiji ještě knoflík na zapínání a snad stihnu doplést slíbený druhý kabátek.

Dvaadvacet měsíců


Dvaadvacet měsíců, patnáct kilo a dvě klubající se pětky.

Od moře se vrátil blonďatý, oči mu stále tmavnou a nyní mají zvláštní, řekla bych medovou barvu.

Velmi si mě hlídá, nenechá holky, aby se ke mně přitulily a velmi důrazně je odstrkuje. Špatně nese změny mého vzhledu - mokré vlasy, vlasy do culíku, brýle, klobouk. Někdy je to náročné. Hodně se vzteká a když se vzteká, tak se ode mně nenechá uklidnit obejmutím, to mne odstrkuje.

Má rád plyšáky obecně, hlavně ty moderní heboučké.

Každý den přidá nové slovíčko, i když hodně zkomolené. jednu dobu zdravil všechny nadšeně: "Čau!".

Miluje vodu, v kelímku, ve vaně, v kaluži, v bazénu.

Dvacet tři měsíce


Nevím, co napsat. Je to živel. Má rád velké věci jako smeták či pádlo. Chce se už maličko podílet na vaření. Občas vytvoří dvou slovnou větu typu "máma ťap". Zatím neumí vytvořit slovo ze dvou odlišných slabik, třeba členové naší rodiny jsou Juju, Jojo, táta, máma a Kuku. Mazlíme se ňuňu.

Rád hraje na honěnou. vaří mi polívky. Na chalupě vydržel s dědou montovat celý den. Šroubky, kladívka, vrtačky a pod. ho prostě fascinují.