19.2.18

Pikniková deka ze zbytků I


Obrovskou piknikovou deku pro naši rodinu mám v plánu už několik let. Od začátku mi bylo jasné, že bude z těch kousků krásných i méně krásných látek, který mi zbývají po jiném šití. Asi před rokem jsem si vybrala pattern (nevím, jak to nazvat česky, snad vzor), který je zdarma a je jednoduchý na ušití. Dokonce jsem už ušila jeden blok na zkoušku a nařezala pár stovek čtverečků 7.5 x 7.5 cm. Jenže jsem stále váhala ohledně změny postupu šití, aby u něj nebylo tolik nevyužitelných zbytků a také jsem si nemohla vybrat vhodnou neutrální látku na pozadí. Bílá by se moc špinila a zároveň jsem se bála, že se mi jiná barva nebude líbit. 


A se přede mnou najednou na Instagramu objevil vzor, který jsem už znala, ale tentokrát mi přišel jako ten pravý pro mé potřeby. Jmenuje se Scrappy Trip Around the World. Vychází z klasického bloku Many Trips Around the World, který je narozdíl od toho "zbytkového" dobře organizovaný a na hlavních diagonálách jsou čtverce ze stejné látky.


Hned jsem se do toho dala a ušila ze svých nařezaných čtverečků jeden blok na zkoušku. A líbil se mi. Bláznivý, barevný, ulítlý. 


Omlouvám se za tři podobné fotky, ale vyjadřují mou velkou radost nad objevením poměrně rychlého a samoorganizujícího způsobu sešívání čtverců. Řetězení při šití už asi všichni znáte, ale znali jste tento způsob? Říkám mu maticové řetězení a je naprosto geniální, protože si stačí na začátku šití čtverce pěkně porovnat a pak už můžu šít bez jediného pohledu na kontrolní obrázek nebo fotku.


Nebudu Vás déle napínat. Návod není z mojí hlavy a najdete ho zde. Stačí ho jednou zkouknout a bude Vám to jasné. 

Takhle to bude vypadat. Šíleně, barevně aneb jak by řekl můj muž: " Hmmmmmmm, ta nejkrásnější červeno-oranžovo-žluto-zeleno-tyrkysovo-modro-fialovo-bílá deka, jakou jsem kdy viděl."

18.2.18

Paneland


Díky paní/slečně Hele a jejímu upozornění, že v Brně na výstavě Paneland mají "moje vázy", jsme strávily s dětmi příjemnou hodinku. 


Šikmý panelák v Brně. V podobném jsem vyrostla.



Husákovo 3+1 aneb panelový byt zařízený v soudobém stylu. Jáík a Jó jím dost proletěly, ale Jů šokoval. Pro naši generaci to byl návrat do dětsví, někdy dost děsivý. I můj muž narozený v dvougenerační vile, některých kouskům neunikl. Třeba tu oranžovou kuchyni má jeho maminka dodnes. Jen nábytek universal vystřídal ivar od IKEA. 


Naše koupelna byla dost podobná, jen umakart imitoval dřevěný obklad.


Některé trendy se právě vracejí ...


Bakelitové kliky. Taky jsme je měli.




Váza, vázy, vázy. Vyfotit bezdětnou fotku není jen tak. 



Herna na závěr. Výstavu stála za to, zaujala i děti a to se těm mým až tak často nestává.

16.2.18

Týden bez dětí


Měla jsem velké oči, kolik toho nestihnu ušít, ale kromě jednoho polštáře, který se mi nakonec vůbec nelíbí, jsem nezvládla skoro nic. Čtyři celé dny v práci, čtyři večery mimo domov. To šití moc nepřeje. Až dnes jsem měla volno. Jenže jsem si přispala  a taky zašla na dlouho odkládaný na melír a stříhání ke kadeřnici. Takže jsem sice odpočatá a krásná, ale ze seznamu nemám skoro nic odškrtnutého. Naopak jsem si založila ještě jeden seznamový papír, protože ten první už byl plný.





Něco jako vložka/organizér do mojí kožené tašky od Bodline. Abych měla vnitřek aspoň trochu chráněný.


Z té stejné látky obal na knihu, protože v pražské knihovně knihy nebalí.


U kadeřnice jsem prošvihla nejlepší světlo na focení, takže většina fotek nových pentabackpacků je rozmazaná.


Podšívka lákající do džungle.

 


Nové police v kuchyni. Dvě nové vázy - nahoře bleděmodrá z charitativního obchůdku a dole fialová od kamarádky. Duha z váz od Rudolfa Schoettera .


Krásný víkend!

8.2.18

Vánoční dárky zpětně


Tohle bude ten nejmíň aktuální článek ever. Chtěla bych si totiž hlavně pro sebe zaznamenat, jaké dárky dostaly děti pod stromeček v roce 2017. Před Vánoci jsem hodně řešila kolik dárků jim dát, aby jich nebylo ani moc ani málo. Dost se to i na blozích řešilo. Třeba tady, tady a tady. Naše Jó poslední dvoje Vánoce obrečela, protože nedostala to, co si nejvíc přála a mne to docela mrzelo. Tentokrát si naštěstí přála něco rozumného (Lego) a tak jsme neměli problém jí ho koupit.


Jů se na festivalu Mini zamilovala do Kufříkova a hlavní dárek pro ni byl na světě. Přála si hlavně dřevěné postavičky, miminko a kolíbku. (Oblečky na fotce jsou výtvorem čiště jejím a její stejně staré kamarádky).


Pro Jáíka byl dárek taky jasný. Kudy chodí, tudy kouká po stavebních strojích a traktor-bagr je jeho největší oblíbebec ze všech. Koupila jsem ho z druhé ruky.


Holky jako druhý dárek dostaly každá jeden stávek na tkaní koberečků od Pikle z pytle. Jáík dostal hasičské Duplo (taky z druhé ruky). Když to beru zpětně, myslím, že všem dětem by jeden velký dárek na hraní úplně stačil.  


Kniha pod stromečkem by určitě neměla chybět. Tohle je hromádka, kterou naše děti dostaly. Každý dostal jednu knihu u nás a jednu u jedné z prababiček. K tomu si holky navzájem koupily dívčí románky pro mladší školačky v knihkupectví a pak si je pomohly doma zabalit :-) Jáík dostal od každé z holek taky dáreček - dinosaura a knihu o dinosaurech, obojí z dobročinných bazarů.


Naše děti sice mají každý svou pamětní knížečku, ale protože mají každý jinou nebo jiné vydání té samé, nedělá to dobrotu. Měla jsem tudíž dobrou záminku koupit každému knížečku To je moje od Rosy Mitnik s něžnými ilustracemi Jany Nachlingerové. Rovnou jsem objednala i kufříky na památeční věci.


Věcičky jsem postupně shromažďovala na jedno tajné místo a během dopolední, kdy byl Jáík ve školce, jsem je skládala do kufříků, vyplňovala knížečky a lepila fotky. Snažila jsem se, aby to bylo, co nejvíc spravedlivé, protože naše děti jsou na to dost citlivé. K té příležitosti jsem si koupila své první plnící pero od základní školy. Úplně jsem se do něj zamilovala a nosím ho všude sebou. Líbí se mi, jak krásně klouže po papíru, a to, že i moje neumělé písmo díky němu hned líp vypadá. 



Děti dostaly i několik společných dárků. Jedním z nich byla kniha Vyber si své řemeslo, kterou jsem koupila po velkém úspěchu knihy Vyber si své povolání. Dalším společným dárkem pro celou rodinu byly dvě fotoknihy. Stalo se to tak trochu omylem, ale myslím, že z toho uděláme tradici - na Vánoce bude pod stromečkem fotokniha za uplynulý rok. Bude to mít jedno ohromné pozitivum - budu mít velmi silnou motivaci fotoknihu vytvořit.


Celá rodina jsme také dostali nerezové půllitry a nerezová brčka.



A ten nejlepší dárek nakonec. Od mé drahé sestry dostaly děti poukázku na den v Bongu (nebo jeho pražské obdobě zvané Toboga). Je to dárek i pro nás rodiče a to se cení.


Když bych to měla celé shrnout, dárků mohlo být méně. Jeden hlavní hravý dárek, kniha a pak něco pro všechny (fotokniha a třeba něco zážitkového). Děti dostávají další dárky u dvou babiček a dědečků a u dvou prababiček (ty zařizuji já, tentokrát to byly knihy a hrnky), takže zkrátka nepřijdou. Mám radost, že se mi alespoň dva dárky podařilo pořídit z druhé ruky (Duplo a bagr pro Jáíka) a holčičky také s mojí pomocí vybraly něco pro Jáíka v dobročinném obchodě. Líbilo se, že si holky dávaly dárky navzájem, což množství dárků také trochu navýšilo. Příští rok bych ráda dětem ušila něco pěkného na sebe, letos jsem to už nestihla, i když látky jsem měla koupené.

6.2.18

S dětmi na plachetnici II - klady a zápory



Myslím, že není těžké si představit, co je na dovolené na lodi tak lákavého.



























Asi každého hned jako první napadne pocit svobody a dobrodružství.  Ráno se probudíte a podle počasí si naplánujete, kam  zhruba pojedete. Cestou objevujete nová místa na koupání, zastavujete v přístavech historických měst a vesnic, lovíte ryby k večeři, opalujete se na palubě.



Jednou se koupete jen tak z lodi, jindy doplavete na liduprázdnou plážičku nebo dopravíte člunem na pláž, kde to žije.


Někdy přijde horší počasí, to si nasadíte záchranné vesty a sedíte nebo ležíte na palubě a snažíte se to přežít. Anebo si naopak užíváte pořádnou jízdu se vším tím houpáním, slanou vodou, která vám, co chvíli chrstne do obličeje, a pořádnými náklony lodi do strany.


Muže a kluky bude nejspíš bavit kormidlování lodi i jízdy na malém člunku. Bude je zajímat, jak nastavit plachty, aby loď jela, co nejrychleji. Jak se správně vypnout. Kdy má přijít obrat, kdy je lepší plachty zrefovat a kdy úplně stáhnout  a jet na motor.


Z přístavu se většinou vyráží na motor a teprve na volném moři se vytahují plachty. Ten okamžik, kdy se vítr opře do plachet a vypne se hučení motoru, je něco, co stojí za to zažít. Ten klid najednou, jen přirozené houpání lodi a šplouchání vln. Je to tak trochu jako koukání do ohně.


Příjemné je, že se dostanete na místa, kde možná nikdo není, nebo aspoň na ta, kde přes den bývá hodně lidí z jednodenních zájezdů, ale večer tam budete skoro sami.



























Možná máte s dovolenou na "jachtě" zafixovanou zafixovanou jako něco luxusního. Ano, může to být luxusní dovolená, pokud máte kapitána, který vám cestu naplánuje a odkormidluje, a pokud máte kuchaře, který uvaří. Pokud ne, nemůžete čekat, že si od vaření příliš odpočinete ( i když trochu ano, pokud je vás na lodi více rodin, tak se u vaření vystřídáte). Uklízení naštěstí moc není, jí se většinou venku v "kokpitu" a ten se uklízí spláchnutím mořskou vodou.


Co se týká negativ. I ta tu jsou. Ať je loď jakkoliv velká, pořád je to uzavřený prostor, který se neustále méně či více pohupuje ( a často se s vámi houpe i pevná zem, když už se na ni dostanete). Houpe se i v noci, někdy tak nešťastně, že nemůžete spát.


Není snadné se z lodi dostat pryč, nelze jen tak vystoupit a někam odejít, protože všude kolem vás je hluboká voda. Dostat z lodi se dá tak, že sami odplavete nebo někam přejedete na gumovém člunu. Často ale není kam, protože zrovna kotvíte v opuštěné zátoce, ze které nevedou žádné cesty. 


Proto je čas od času dobré zakotvit v přístavu, protože dostat se suchou nohou na břeh je občas k nezaplacení a možnost být chvilku sám bez ostatních členů posádky stejně tak. Taky se hodí nakoupit, doplnit vodu a elektřinu, zajít si na kafe a zmrzlinu a hlavně nechat děti pořádně vyběhat (protože to jim na lodi fakt chybí a plavání běhání nenahradí).



K městskému molu je dobré v letní sezóně přijíždět poměrně brzy, jinak může být obsazené a vy skončíte zakotvení na bójce bez možnosti snadného přístupu na pevninu, obklopeni ne zcela čistou vodou.




Dalším z negativ je poměrně velká ztráta osobního soukromí. Každá dvojice má obvykle svou kajutu, ale tu si představte jako prostor s nízkým stropem o půdorysu nepravidelně tvarované manželské postele. Když se zavřou dveře, tak maličkými okénky proudí dovnitř jen velmi omezené množství čerstvého vzduchu. Na moderních lodích bývají obvykle jedna až dvě koupelny s toaletami, ale všechno je je slyšet a ti stydlivější mohou mít problém vykonávat některé tělesné potřeby. Ne každý si zvládne ráno "na Adama" zaplavat do odlehlejší části zátoky ( a ještě se tím předem pochlubí ostatním členům posádky). ( A co teprve  "manželské povinnosti" ;-))


Hygiena je kapitola sama pro sebe. Zásoba sladké vody na lodi je omezená a proto je dobré jí šetřit. Netěšte se tedy na dlouhé večerní sprchování, čeká vás krátká rychlá sprcha na spláchnutí slané vody v lepším případě po každém koupání, aby vás krystalizující sůl nekousala. Ženy s dlouhými vlasy mají příděl vody trochu vyšší :-)


Další, co vás na lodi jistě nemine je ponorková nemoc, s jejímž názvem je to tak trochu jako  pojmenováním ranních nevolností. Tak jako se ranní nevolnosti netýkají jen rána, se i ponorková nemoc netýká jen ponorek. Proto je dobré pečlivě vybrat, s kým na loď pojedete, protože vás čeká týden, kdy si budete opravdu nablízku. O výběru kapitána a posádky budu psát příští týden.

Závěrečný tip:
Pokud stejně jako já čtete raději romány než cestopisy a průvodce, mohu vám doporučit knihu Modrá od Lucy Clarkeová.  Atmosféra na lodi je na ní skvěle vylíčena a příběh je dostatečně napínavý, aby jste knihu dočetli až do mrazivého konce.