19.9.17

Jak jsem si šla vybrat koženou kabelku

Usoudila jsem, že potřebuji koženou kabelku. Vyhlídla jsem si jeden tip na Fleru, našla si webové stránky výrobce a zjistila si, kde se dají vidět naživo. V pátek odpoledne jsem tedy sbalila všechny tři děti v různém stadiu protivné nálady a vyrazili jsme k Národnímu divadlu. A tam na nás na náměstí Václava Havla čekala ... Nádherná pletená Marilyn v šatech a póze ze svojí  nejznámější fotografie

 



Střevíčky, červeně lakované nehty a kanál. Dokonalé!




Od červených nechtíků jsme vyrazili k červeným židličkám v Back-yardu, kde jsme kromě jiného mohli vidět jednoduché a poctivé kožené kabelky Bodline.


Tady jsou. Vůbec jsem nevěděla, kterou si vybrat a stále nevím. S dětmi za zády se rozhoduje těžko.


Když váš zrak navíc přitahuje zajímavá mozaiková podlaha.


Nebo třeba triko s jednoduchou výšivkou (na fotce to není vidět, ale černé triko má bílý vzor, který je na předním díle zvýrazněný výšivnou,). Prohlédla bych si tam toho víc, ale děti už vyžadovaly volný pohyb. Vyrazili jsme tedy na Slovanský ostrov na osvědčené hřiště. Tentokrát jezdil i vláček.


Co vy a kožené kabelky? Máte nějakou? Nebo po ní jen toužíte? 

16.9.17

Trencle pro Jáíka

Už bylo na čase, aby Jáík dostal nějaké trenýrky. Nechtělo se mi utrácet za nové a rozhodla jsem se, že mu je ušiju. Sice mi to s overlockem zatím moc nejde a úplně nejvíc se bojím šití dvoujehlou a krabacení spodního kraje triček, ale trenýrky nejsou vidět, tak jsem sebrala odvahu a pustila se do šití.


Ačkoliv z úpletů téměř nešiju, našla jsem doma nemalou hromádku tenkých úpletů v klukovských barvách. Nějaké zbytky po šití legínek pro holky, moje vytahané tričko, kousek po zkracování minišatů ;-) a tu parádní látku s auty si Jáík vyřval u Mráze. K tomu jsem přidala širokou gumu koupenou do zásoby a nádhernou tkanou stuhu se stavebními stroji. A hlavně střih - ten je volně dostupný na internetu i s českým fotonávodem - Boxerky od Budilky.



Nechala jsem holky, aby si zahrály na módní návrhářky, a každá mohla navrhnout z dostupných látek jednu kombinaci, kterou jsem pak nastříhala a sešila. Holky se pohádaly o maličký zbytek bílé, vyhrála Jó. Podle toho poznáte její návrh. Jůin je ten nejelegantnější. V osmi letech bych na takovu kombinaci nepřišla a možná ani teď. Já jsem kombinovala tak, abych využila co největší množství látek a měla co nejméně zbytků.



Krabatí se. Spodní lem jsem šila cik-cakem.







Ty nejzbytkovější. Zadní strana je středně modrá :-)


Maličká hromádka, co zbyla. Tu si nechám na záplaty nebo aplikace.

11.9.17

Hotová

Tramtadadá, tmavě modrou bavlnkou jsem vyšila sedmičku a tím jsem dokončila deku na chalupu. Po dvou a půl letech postupného sešívání a téměř nekonečného ručního prošívání mám hotovo. Trochu vás tu zahltím fotkami z posledního měsíce.

 
Stočtyřicetsedm hustě prošitých čtverců. Stálo to za to. Bez toho prošití by to nebylo ono.

 To není čmáranice, to je Jáíkův návrh na prošití.


U nás v ložnici, stále ještě neolemovaná, stejně jako dveřní otvor.



 Deka má lem, otvor zárubně.

Než ji odvezeme na chalupu, bude sloužit jako přehoz na naši postel. Sluší jí to u nás tolik, že uvažuji nad barevně podobnou k nám domů.

Vytvořená s láskou.

Plážová taška - detaily





Pár fotek tentokát bez Jáíka .

7.9.17

S plážovou taškou po létě ...


... je to jako s křížkem po funuse. To jsem celá já. Ale jsem ráda, že jsem dvě stejné pruhované tašky mezitím vším balením zvládla ušít. Nafotit a vystavit na Fler jsem už je holt nestihla. Však ony si počkají do příštího léta. Nafocená je jen jedna. protože obě jsou úplně stejné až na barvu zipu. Já vím, že jsou švadlenky, které nešijí dvě stejné věci, ale když už jsem měla jedné krásné látky dost na ušití hned několika tašek, byla by škoda ji zase 10 let syslit.


Nafotit něco v Jáíkovi přítomnosti je další výzva. Nakonec se mi pár fotek bez něj a jeho rýče přece jen povedlo a ty najdete brzy na Fleru. Po chvíli ale zašlo slunce a zip už se mi vyfotit nepodařilo. 








Kdo by se na něj zlobil? Jeho úsměv a zářící oči lámou všechny ledy.

6.9.17

V hnědé


Moc ráda bych napsala nějaký delší článek, ale poslední dobou mám málo volného času a hodně, co na práci. Také se snažím každý večer aspoň chvíli cvičit jógu podle youtube.

V létě jsem v čase mezi balením a vybalováním ušila ještě jednu plážovou tašku. Použila jsem na ni půl metru pevné pruhované látky koupené před deseti lety na Montmartru.


Opět pevná podšívka bez výztuhy, zapínání na zip, uvnitř kapsa na zip a tři kapsy třeba na knížku nebo na svačinu.  Líbí se mi to trochu skryté zapínání na zip.


Logo podšité pravou kůží, poctivé bavlněné popruhy.

Dno je všité samostatně. Při tom malém množství látky to ani jinak nešlo.

A na závěr pár vzpomínkových fotek z Paříže.




Látky Liberty. Znáte je? Mrzí mne, že jsem si žádnou nekoupila. U nás jsem je zatím nikde neviděla.



Tmavě hnědá je prostě moje barva. Sukně je z látky koupené v Austrálii :-)