22.11.17

Zipy a kůže


Ráno jsem si hrála na ševce a vyměnila rozjetý zip na Jóiných zimních botách. Asi bych se na to vybodla, ale zip, který používám na kapsy na taškách, k nim barevně i velikostně krásně pasoval. Část jsem ušila na stroji, část v ruce. Prsty mám rozpíchané do krve, ale co pro Jó neudělala.


Postupné pokroky v šití nových batohů.



 Radost z nových látek na podšívky a balíčku od Dlouhé punčochy.

21.11.17

Když má muž pravdu


Trochu jsem na té mateřské zhloupla a vůbec jsem si nevšimla potenciálu tohoto batohu, došlo mi to jen díky jedné milé zákaznici. Jak jsem většinu doby hlavně matkou, tak vidím, jen jeho využití pro nosící maminky. Třeba tohle fotkou jsem chtěla upozornit na to, že batoh je dost velký, aby se vám do něj vešly i výtvory vašich dítek ve formátu A4.


A touhle chci naznačit, že se batoh hodí i na cesty. Nejen ty mateřské , ale i ty velké, dobrodružné s krosnou na zádech. Když máte na zádech krosnu, snadno z batohu uděláte tašku, do které si můžete dát různé drobnosti, které chcete mít po ruce. Když pak vyrážíte na jednodenní výlet, přeměníte tašku na batoh a vleze se vám tam vše potřebné.


Od příště budou už téměř všechny batoh s vnějšími kapsami, líbí se mi tak víc a je to i praktičtější.

20.11.17

Kousíčky




Kousky černého batohu, který se mi v neděli nepodařilo nafotit celý.


Odstřižky v koši. Někdy mám pocit, že z toho,co je v koši je vidět víc, co šiju než z toho, co mám na stole. Dnes jsme nařezala vnější látky na  batohy v nových barvách - khaki, středně hnědá, studeně zelená a červená.


Okousané zbytky tvarohového koláče. Chystala jsem se, že ho ráno nafotím a dám sem konečně recept, ale tohle na mne zbylo po snídani těch našich jedlíků a to Jů ho dostala jen na svačinu. Je to můj nejčastěji pečený koláč. Velmi rychlý a všem chutná. Během čtvrt hodiny od chvíle, kdy se rozhodnete péct ho máte v troubě a k tomu stihnete umýt i ty dvě mísy, míchadlo a stěrku, co jste potřebovali při přípravě.

V jedné míse rukama smícháme 125 g másla, 1 žloutek, 60 g cukru a 150 g hladké mouky. V druhé míse míchadýlkem smícháme 250 g tvarohu, půlku vanilkového pudinku, jedno celé vajíčko, 120 g cukru a 250 ml mléka. 

Do kruhové formy na koláč dáme celou hroudu těsta a ručně ji pokud možno rovnoměrně rozprostřeme po celém dně a obvodu. Těsto je lepivé, nemá cenu se s ním válet. Tvarohovou směs nalijeme do formy. Formu je dobré položit na velký plech a s ním dávat do trouby. Pečeme na 180°C asi půlhodiny dokud tvaroh neztuhne a těsto není upečené. ten plech tam 

Poznámky: Obvykle na těsto míchám hladkou bílou mouku s hladkou celozrnnou v poměru 1:1. Také snižuji množství cukru, ale jen o pár gramů. Vajíčko z tvarohové směsi lze vynechat. Pudink lze nahradit 20 g kukuřičného škrobu a vanilkovým cukrem/vanilkový extraktem. Ten plech pod formu dávat proto, že směs je velmi tekutá a obvykle mi při manipulaci vyšplíchne ven.

Dobrou chuť.


19.11.17

Pentabackpack v modré


Původně měla být tato barevná kombinace určená pro mého muže k narozeninám, ale nějak to nedopadlo. Muž má už léta svůj batoh značky Deuter a je mu věrný. Nemá cenu mu šít něco nového a mít tak doma další krám.


Tomuto provedení říkám pracovně "mama verze", protože má dvě velké snadno přístupné kapsy určené na lahvičky s pitím, na kapesníčky, klacíky... Prostě to, co potřebuje mít rychle po ruce. Protože, když si vaše holčičky dají pěstí do nosu, až se jedné z nich spustí červená, tak je potřeba vytáhnout kapesník hned, to jistě chápete.

 


Jedna osvědčená kapsa na zip zvenku.
 

Jedna uvnitř. Je tam volně přišitá, takže je možné ji dát bokem a strčit pod ni desky s papíry a obsah kapsy vás nebude tlačit do zad. To jsem odkoukala z toho mužova deuteru :-)



 Zezadu opět kožené detaily, tentokrát v černém provedení.


Úprava na překlopku. Světlých popruhů není třeba se bát, nešpiní se zas tak moc a v případě potřeby se dají vyprat samostatně bez nutnosti praní celého batohu. 

Tady svítí sluníčko a je to paráda. Krásnou neděli!

18.11.17

Kapsička




Mikina z bazaru byla bez kapsičky trochu nudná. 


Za to s Jáíkem není nuda nikdy, ať už s kapsičkou či bez.

17.11.17

Nové záclonové pytlíky na skladě


Pytlíky ze záclon od babiček jsou pryč. Rozdané a rozprodané. Přišel čas na nové ze záclon koupených v dobročinném bazaru.

Nově je nabízím na Fleru ve zvýhodněné sadě po šesti. Přijdou mi fajn jako malý vánoční  dárek pro kolegyně a kamarádky, pokud si nějaké dáváte.

Moje kolegyně, kolegy, kamarády, kamarádky, příbuzné prosím, ať si sami řeknou, jestli o ně mají zájem. Nechci je nikomu nutit, ale ráda jich každému pár věnuji :-)

PS: Záclony z pochopitelných důvodů nemají atest pro styk s potravinami. Takže pytlíky doporučuji pouze na nákup ovoce a zeleniny, po přenesení domů je lepší plody vybalit a skladovat bez pytlíků.


10.11.17

Letos už opravdu poslední pyramidka


Látka od české výtvarné umělkyně Jany Nachlingerové alias Jou Jou produkovaná Rosou Mitnik. Látka je nádherná, něžná a jemná a přesto krásně a trochu nezvykle barevná. Těšila jsem se na ni jako děti na Vánoce a hned jak byla v prodeji jsem jí objednala větší množství. Na šest nosítek mi sice stačilo třicet centimetrů, ale ráda bych ušila i něco dalšího (ale to až v novém roce).


Tady jsou zatím první tři hotová nosítka. Využila jsem jen zbytky látek, které jsem zrovna měla doma.
 






Ten nádherný žlutý popelín na popruzích je velmi speciální. Kupovala jsem ho na zavinovačku pro Hugouška alias Jů. Je z méno milovaného obchůdku Originál móda v Jugmanově ulici (kousek od Hračkovtéky a Zahrady na niti), kam jsem v době před dětmi chodila často nakukovat. Je to spíš popelín než kanafas od ateliéru Terej. zavinovačka i hrací deka, které si užili všechny naše děti už jsou pryč a tímhle nosítkem zmizí i jeho poslední zbytky. Až mne to trochu mrzí. Ale je třeba si přiznat, že jedna etapa mého života pomalu končí a začíná jiná. Míň času s dětmi, víc času v práci a u stroje a snad i časem na cestách, to nám s mužem hodně chybí.

Přeji všem krásný víkend!

8.11.17

Ruce, nohy a pár ksichtíků ze srpnové chalupy aneb MATKY Z DĚTMI 2017


Měla  bych vytvářet fotoknihu za minulý rok, ale nechce se mi, raději sem naházím pár fotek z letošních tři týdnů na chalupě. Tří týdnů v kuse. Jen s občasnými výjezdy do nejbliššího města na nákup či pro další návštěvu. S jedním výletem na jednu turistických atrakcí Beskyd, který mou potřebu města a lidského davu nasytil na další dva týdny.


Letos na chalupě vystřídalo postupně a částečně i zároveň šest žen a patnáct dětí (mne a mé děti nepočítaje). Ze začátku jsme tam byly ve dvou ženách a sedmi dětech, pak naštěstí přijela má sestra a trochu ten poměr zjemnila. Přece jenom jsme už tím houfem začínaly děsit kolemjdoucí turisty :-) 


Bylo nám tam celou dobu krásně. I přes drobné (nerostly houby) či větší nepříjemnosti (voda ve studánce u chalupy byla znehodnocena sebevražedným myším komandem (řečeno slovy mého muže) a musela jsem co dva dny jezdit k prameni v údolí nabrat všechnu potřebnou vodu do kanystrů).











Na neostré fotky jsem já specialista.








Vůbec nechápu, kde se na hřebenech hor bere jemný písek. 







 Při stříhání nehýtků.

 Po stříhání.
 

 Dnes jen ruce, nohy a pár dlouhovlasých Jáíků. Pro rozjasnění listopadových dní bez sluníčka.