Jáík je první dítě, které jsem nechala vyřvat. Prostě to jinak nešlo. Unavený a asi i hladový se dnes k večeru vztekl, když jsem mu odebrala svůj mobil, a střídavě řval a popotahoval víc než půl hodiny. Nakonec vysílením usnul. Nenechal na sebe sáhnout. Čekají nás náročné dny.
Je bez plen. Nechce je nosit, stejně jako slipy či jiné oblečení na spodní polovinu těla, ale k tomu ho většinou přemluvím nebo přeperu.
Slovně rozlišuje Jů a Jó (naučil ho to muž). Jů říká "juju" a Jó říká "jojo" nebo "jája". Velmi rád na všechny otázky říká své kouzelné "jo". Pomalu chytá nová slovíčka - "dě" jako dřevo, "uáua" jako tráva nebo sekačka na trávu, "mňam" jako zmrzlinka, "ku" jako kečup. Občas je i spojí do dvojslovné věty.
Chápe, že se má chodit po chodníku a ne po silnici. Třeba včera mě napomenul "ne! brm", jakože mám jít ze silnice na chodník. Bohužel neváhá testovat platnost tohoto pravidla.
Miluje třesně, červený rybíz, meruňky, prostě sezónní ovoce.
Nejradši ze všecho se nosí v náručí (tomu říká "máma") nebo jezdí v kočárku sedě na plošince pro nohy.
Miluje holky. Dopoledne bez nich zvládá, ale odpoledne už mu chybí.
No comments:
Post a Comment
Děkuji za Vaše slova.